Soubor Džbánek v roce 2015

                Starý rok opět končí a s ním i taneční sezóna našeho souboru. Tím nastává chvíle, kdy je třeba se za ním ohlédnout a zhodnotit, zda byl, či nebyl úspěšný, co se nám povedlo, nepovedlo, no prostě shrnout celé naše letošní působení.

Počet našich vystoupení oproti letům předchozím byl o něco menší, ale i přesto jsme měli spoustu práce. A to hlavně s přípravami a účastí v soutěži Vesnice roku. Tato akce ovlivnila všechny občany Martínkova a tím pádem i náš soubor. Kvůli tomu jsme letos byli nuceni odmítnout několik nabídek na vystoupení, což ale nikomu nevadilo, jelikož i díky naší pomoci dosáhla obec na velký úspěch, který si vysnila a jistě i zasloužila. Měli jsme však i další vystoupení, kterých se účastníme pravidelně, a těm bych se zde chtěl krátce věnovat.

                Abychom úplně nevynechali plesovou sezónu, zúčastnili jsme se hasičského plesu horeckých hasičů v Želetavě. Zde jsme během večera zatančili dvě pásma. Po splnění tanečních povinností jsme se již mohli plně věnovat zábavě, což byla jedna z nejpříjemnějších věcí celého večera.

                V dubnu konané krojované hody v Čebíně jsme si taktéž nemohli nechat ujít. Letos sice v menším počtu tanečníků, ale ani to nám nijak nebránilo zatančit secvičené pásmo, které jsme byli nuceni trochu upravit. Klasické tančení na křižovatce na návsi se nám vcelku povedlo, až na drobné chybičky, kterých jsme si všimli snad pouze my. Samotné vystoupení nám připravilo i jednu velmi vtipnou scénu, kterou bych zde neuváděl, ale zúčastnění si zajisté vzpomenou. Po vystoupení následoval oběd v místní Čebínce. Po něm se většina lidí rozešla k menšímu odpočinku, aby načerpala síly na večerní zábavu, kde nás opět čekalo ještě jedno vystoupení. Tradičně se tančila beseda s živou hudbou. Pro nás velmi překvapivé, pomalé tempo celého tance způsobilo, že jsme si během tance stihli i popovídat. Po besedě již byla volná zábava. Někteří odjeli domů a někteří přespávali jako vždy v Orlovně. Ráno po probuzení nás čekalo velmi milé překvapení – snídaně. Ta byla pojata více než královsky, jelikož pro cca pět lidí bylo nachystáno jídla jako pro celou vesnici. Tímto se omlouváme čebínským, že jsme nedojedli. Nevešlo se nám to ani do žaludku, ani do tašek, co jsme s sebou měli.

Další štací byl letos nově Folklorní festiválek v Okříškách. Festiválek pořádal soubor Okřešánek, tudíž se tato nabídka vystoupení nedala odmítnout. Zde jsme zatančili v hojném počtu naše pásma, která se zajisté přihlížejícím líbila. Večer po festiválku pokračovala cimbálová muzika v místním kulturním domě. Prvními hosty této akce nemohl být nikdo jiný než my. V době příchodu jsme ale netušili, že tu už o moc více lidí nebude. Překvapil nás opravdu malý zájem o tuto akci, která je například u nás hojně navštěvována a těší se velké oblibě. I přes malou návštěvnost jsme si akci užili možná i více, než kdyby bylo plno. Děkujeme Okřešánku za pozvání a těšíme se opět na našich hodech.

Léto se pomalu rozjíždělo a nás již čekala, znovu po roce, prezentace obce v soutěži Vesnice roku. Jako každý rok jsme přispěli svou troškou i my a to dvěma vystoupeními na parketu, kdy nejprve zatančili naši nejmladší tanečníci, pak ti starší a nakonec my. Všechna pásma se vydařila na výbornou, což se jistě přihlížející porotě líbilo. Další naší prací bylo prezentování hodového sklípku, kde jsme zazpívali tradiční písně a nabídli trochu vínka členům komise, která byla u nás spokojena a nechtěla již odejít. Zde jsme poprvé obdrželi menší signál, kde nám bylo doporučeno, udělat si čas v pátek 14. srpna. V tuto dobu se ale konají naše hody, což znamenalo velké přípravy. Byla to chvíle, kdy jsme se tomu ještě zasmáli a řekli si, že se to přece nějak udělá. Večer po prezentaci následovalo na výhoně občerstvení a netrpělivé očekávání výsledků. Čekání to bylo dlouhé a náročné, ale na konci byl všemi vytoužený výsledek, který jsme řádně oslavili.

Prázdninový program nám letos rozšířila akce, na kterou jsme se velmi těšili, jelikož pro nás byla něčím novým. Jednalo se o ,,Vožení krála“, obdobu Jízdy králů, která se tradičně koná na Valašsku. My jsme ale zamířili jiným směrem – do Ketkovic. Zde obnovili tradici a my jsme měli tu čest se jí zúčastnit. Na začátku probíhal slavnostní průvod, v jehož čele šla královna. U příjezdu k tanečnímu parketu jsme stáli tradiční špalír, kterým procházel král a královna. Po slavnostním úvodu a několika vystoupeních jsme přišli na řadu my s naším prvním tancem, kterým byla beseda. Jelikož jsme zde byli ve velmi vysokém počtu, musela polovina z nás tančit mimo parket. Nejinak tomu bylo i během dalších tanců, kdy jsme se na malý parket nemohli vejít a tančili jsme, někdy i nedobrovolně, mimo něj. Po dotančení následoval společný oběd ve škole a volná zábava. Chvíli jsme se zdrželi, díky čemuž jsme poznali i místní pálenici na návsi. Po malé exkurzi jsme vyrazili autobusem k domovu. Jedinou zastávkou během cesty nebyla zastávka na toaletu, ale krátká návštěva Dalešického pivovaru. Ta byla završením příjemného dne, stráveného v Ketkovicích, kam se zajisté budeme vždy rádi vracet.

Jak jsem se již zmínil, tak program letošních hodů byl ozvláštněn příjezdem pozvaných hostů na vyhlášení Vesnice roku. Tento akt se uskutečnil v pátek, čímž se nám obvyklé úkoly a starosti znásobily. Vzali jsme si na starosti dění na návsi a vítání příchozích hostů. V parku jste tak mohli vidět členy souboru, prodávající v martínkovských tričkách pivo, limonádu i něco malého k zakousnutí. Tři páry v krojích se věnovaly příchozím hostům a nabízeli vodu, víno a samozřejmě slivovičku. Po slavnostním převzetí Zlaté stuhy jsme na návsi tančili moravskou besedu, při níž byly k vidění staré i nové kroje, tančili malí i velcí – prostě skoro všichni, kdo byli k dispozici. Besedu vystřídalo stavění máje, která byla na návsi nachystána již několik dní dopředu. Do stavění se s námi zapojili i netradiční pomocníci z řad komise a návštěvníků. Po tvrdé práci následovala odměna ve formě posezení u cimbálové muziky Rathan, která výjimečně zahrála na návsi. Atmosféra byla skvělá, ne-li lepší než obvykle. Zábava pokračovala i ve sklípku až do časných ranních hodin. Sobotní ráno bylo ve znamení úklidu po páteční zábavě. Odpoledne jsme v kostele byli svědky již desátého pouťového koncertu sboru Jordán, který byl jako vždy krásný. Naladěni na správnou notu, jsme vyrazili přispět i my svojí troškou zpěvu (i když ne tak kvalitního) na vyzývání stárek. Průvod vedl letošní hlavní stárek Tomáš Klušák, který si šel pro ,,klobůček“ za svojí stárkovou Alicí Bastlovou. Tloukl dlouho. A když už si myslel, že se dočká, vyběhlo několik děvčat z Troubska, která mu na chvíli zamotala hlavu, a skoro na svoji stárkovou zapomněl. Rozpomněl se až ve chvíli, kdy po dalším tlučení na vrata vyšli ještě krojovaní mládenci. Ti stárkovi zazpívali, my jim nabídli trochu vína a stárek tloukl dál, než se nakonec skutečně dočkal. Překvapení hned u prvního domu nebylo jediné. U Lojdů na nás za vraty čekala velmi stará žena s chlupatýma nohama, ze které máme trauma ještě dnes. I přes nečekaná úskalí jsme se všichni úspěšně dočkali svých partnerek a mohli jsme vyrazit na večeři, kde jsme nabrali síly na večerní zábavu. Zde proběhlo předávání hodového práva. Následovalo naše předtančení, kterým bylo nově secvičené pásmo s názvem Jaloveček. Vystoupení se podařilo a my jsme pokračovali volnou zábavou až do časných ranních hodin. Neděle započala ranní mší svatou, kterou jsme v hojném počtu navštívili také. Průvod obcí, který následoval, proběhl v dobré náladě i za přispění souboru Okřešánek, jenž nám přijel jako vždy zahrát a zatančit. Odpoledne na parketu zatančili hosté z Troubska, Čebína, Okřešánku, a samozřejmě z Martínku, Džbánečku a Džbánku. Celou neděli a hody zakončila cimbálová muzika Majerán, která nás v sokolovně těšila svými písněmi až do rána bílého. Neoficiální součástí hodů se pro nás stalo ,,poHodové“ pondělí, kdy si po úklidu dopřejeme trochu odpočinku, dobrého pití a tradičních i netradičních pokrmů, vytvořených z dostupných surovin.

Letošní hody, nesoucí se ve znamení velkého úspěchu, byly organizačně velmi náročné, ale tuto skutečnost překonaly zážitky, získané během celého víkendu. Tudíž je lze považovat za velmi úspěšné a už se těšíme na další rok.

Sotva jsme stačili poklidit náves po hodech, už zde bylo další kolo prezentace obce ve vesnici roku, tentokrát celostátní. Zúčastnili jsme se příprav i samotné prezentace, kterou jsme i zahajovali. Hned brzy ráno jsme vítali komisi mezi topoly za vesnicí s písní na rtech a slivovicí v rukou. Po přivítání jsme se přesunuli před obecní úřad, kde proběhlo oficiální přivítání starostou obce. V celém tříhodinovém programu jsme měli několik vystoupení, předvedli jsme vyzývání stárek, tančili jsme Besedu, poseděli ve sklípku a starali se o obsluhu komise během jejich putování obcí. Celý den byl velmi náročný, ale myslím, že vydařený. Dále nezbývalo než čekat na výsledek, který jsme se měli dozvědět v Luhačovicích, kde jsme samozřejmě také nechyběli.

V září nás čekala ještě jedna akce, konaná v Martínkově, a tou byla Sokolská akademie, kde vystoupila spousta sokolských jednot z celého kraje a předvedla svoje představení. Na konci programu jsme zatančili svá nejnovější pásma.

Vynechal jsem naše tradiční činnosti, kterými je například Velikonoční obchůzka obce v krojích, či Mikulášská nadílka. Nerad bych vás tímto dále nudil a zdržoval v dalším čtení zpravodaje.

Rok to byl opravdu velmi náročný. Nicméně nezbývá než konstatovat, že byl i jedním z nejúspěšnějších za dobu našeho působení. Navštívili jsme místa známá i ta nová, získali jsme nové zkušenosti a zážitky a měli jsme možnost podílet se na historickém úspěchu obce. Zajisté na něj budeme rádi vzpomínat.

Na závěr bych za soubor rád poděkoval všem, kteří nás celoročně podporovali. Zejména celému obecnímu úřadu, starostovi i místostarostovi, že se nebáli nám svěřit zodpovědnost během organizace prezentací obce i samotného slavnostního předávání Zlaté stuhy a také za finanční podporu. Další díky patří samozřejmě Sokolu, bez kterého bychom nemohli fungovat. Důležitou podporu máme také v naší umělecké vedoucí Daně Svobodové, rodičích a všech lidech, kteří se s námi zúčastňují většiny vystoupení.

Tímto Vám děkujeme a těšíme se na další spolupráci v následujících letech. Zároveň přejeme všem našim přátelům a známým krásné prožití vánočních svátků a hodně dobrého do dalšího roku. Doufáme, že se budeme v dobré náladě setkávat co nejčastěji. 

Za soubor Džbánek

Jaroslav Veselský