Něco málo z činnosti souboru Džbánek v roce 2014, aneb jak jsme se jím bez pádu protančili

16.07.2015 15:33

Rok 2014 nám opět utekl jako voda, což neznamená nic jiného, než si tradičně trochu zabilancovat a pokusit se zhodnotit naši činnost. Uplynulý rok se nesl ve znamení akcí jak tradičních, kterých se účastníme téměř každoročně, tak i vystoupení na místech, kde jsme byli letos poprvé. Zažili jsme vystoupení povedená i méně povedená, ale vždy jsme se během nich, před nimi, i po nich skvěle bavili. Celkově jsme letos navštívili devět míst, kde jsme (jak doufáme) dělali radost přihlížejícím občanům. Zatančili jsme na dvou plesech, několika hodech a jiných slavnostních akcích. Pojďme si je společně trochu připomenout.

 Již na konci ledna jsme odstartovali naši ,,sezónu“ prvním předtančením, ke kterému jsme nemuseli cestovat moc daleko. Vyrazili jsme přes pole přímo do Domamile, kam nás pozvali poprvé. Na zdejším školním plese jsme měli během večera naplánována dvě vystoupení. Bylo pro nás zajímavou příležitostí, ukázat lidem z našeho sousedství, co u nás v Martínkově děláme a věříme, že se jim to líbilo. My jsme si to zde také užili, už z toho důvodu, že i po čtyřech jsme to měli domů opravdu blízko.

Plesová sezóna pro nás pokračovala další štací, a to v Litohoři na Obecním plesu, kde jsme byli taktéž poprvé. Zde jsme se bohužel moc dlouho nezdrželi a téměř hned po odtančení většina z nás odjela domů. Důvodem byla velká vytíženost členů našeho souboru a jejich žádanost na dalších akcích. Tímto se organizátorům omlouváme a slibujeme, že se do příště zůstaneme déle.

Po naší tour nejbližším okolím opět nadešel čas slavnostních setkání, krojovaných hodů a dalších akcí, kde jsme samozřejmě nesměli chybět. První zastávkou byla Stařeč. Zde se konalo Setkání  s občany důchodového věku. Ty jsme nadchli nejen tancem, ale místní babičky obdivovaly i naše ručně vyšívané kroje.

                Další tradiční zastávkou v našem „tanečním“ působení se pro nás stává sice vzdálený, ale našemu srdci již přes 30 let blízký Čebín. Tak dlouho totiž trvá naše přátelství, které kdysi započali naše maminky a tatínci. Čebínské hody se letos konaly již po desáté. Termín těch letošních připadl na 26. – 27. dubna. K místním stárkám a stárkům jsme se přidali v sobotu při průvodu obcí a poté jsme zatančili na silnici společně s Džbánečkem naše pásma. Nemohli jsme si nechat ujít ani pouťové atrakce a po nich jsme se už těšili na večerní zábavu. Přišlo nám vhod také ubytování v místní Orlovně, odkud jsme potom po ranní mši svaté odjížděli domů.

Neúčastnili jsme se ale jenom hodů, ale také dalších různorodých akcí. Jednou z nich bylo slavnostní otevření víceúčelového hřiště v Šebkovicích. Vystoupení to bylo velmi zajímavé především proto, že jsme si zde vyzkoušeli povrch, na kterém jsme doposud netančili. Přes počáteční obavy z písku v umělé trávě jsme vystoupení zvládli bez problémů. Předvedl se zde jak Džbánek, tak i ti mladší z nás – Džbáneček. V Šebkovicích jsme završili sérii předhodových vystoupení a poté jsme se již mohli plně soustředit jen a pouze na tu naši nejdůležitější akci sezóny – Martínkovské krojované hody.

Přípravy pro nás letos začaly opravdu brzy. Čekala nás totiž spousta práce. Kromě každoročních povinností, týkajících se organizace celé akce, jsme museli vyřešit problém kam umístit hodový sklípek. Díky finančnímu příspěvku Obce Martínkov a místního Sokola jsme sklípek mohli umístit do sklepních prostor sokolovny. Budování sklípku bylo časově náročné. Touto činností jsme trávili téměř každý víkend. Občas to vypadalo, že se práce ani nepodaří dokončit. Pak se ale našli lidé, kteří nám ochotně pomohli, byť to nebyli členové souboru a sokola. Touto formou bychom jim chtěli poděkovat. I přes různá úskalí se nám podařilo vše připravit zavčas a díky tomu jsme se už mohli pouze těšit na zážitky, které nás v celém víkendu čekaly.

Začali jsme jako vždy v pátek stavěním máje, které se stalo mnohaletou tradicí. Po těžké práci u máje následovaly jen příjemné povinnosti, veskrze nenáročné na fyzickou kondici. O to náročnější byly na kondici našeho žaludku a jater. Opět nám letos v sokolovně zahrála cimbálová muzika Rathan a po ní následovala první zatěžkávací zkouška našeho nového sklípku. Po skončení programu v sokolovně se sem všichni přesunuli a vydrželi zde až do časného rána. Zpívalo se, popíjelo a co by to bylo za pořádnou vesnickou tancovačku, kdyby se nenašel někdo, kdo se chtěl prát. Naštěstí se vše podařilo zavčasu vyřešit a tak jsme si mohli jít domů na pár hodin odpočinout, abychom mohli v sobotu pokračovat nanovo.

Na programu dne byl tradiční pouťový koncert pěveckého sboru Jordán v našem kostele. Koncertem byl nastartován celý sobotní program. Ten pokračoval vyzýváním stárek, kdy jsme za zvuku řinčení vozembouchu, ladných tónů harmoniky a klarinetu vyrazili do průvodu obcí, kdy jsme si vyzvedli náš „klobúček u děvčete“. Klobúček nám na hlavách ale moc dlouho nevydržel. Tradiční skvělé počasí, které nás po mnoho let provázelo, letos zklamalo.  Připravilo si pro nás déšť, který zrovna nesvědčil našim čerstvě naškrobeným pokrývkám hlavy. Po vyzývání si stárci odešli ke svým stárkám vytvořit slušný základ na večerní taneční zábavu ve formě pořádné večeře, se kterou si jejich maminky daly určitě velkou práci. Taneční zábavu započalo slavnostní předání hodového práva, které letos přislíbil dodržovat hlavní stárek Jaroslav Veselský s hlavní stárkovou Nikolou Urbánkovou. Následovalo předtančení našeho nového pásma, připraveného Dankou Svobodovou speciálně pro letošní hody. Zábava pokračovala až do časných ranních hodin jak v sokolovně, tak samozřejmě i ve sklípku.

Neděle -pro nás hlavní hodový den začal jako vždy setkáním přeživších sobotního veselí, slavnostní mší svatou v kostele Navštívení Panny Marie. Hned po skončení mše téměř každý z nás obdržel doma oběd ve formě čerstvě usmaženého řízku do ruky, proběhlo rychlé rozloučení s rodiči za falešného příslibu včasného návratu domů a rychlého úprku do průvodu. Ten začal byť s menším zpožděním, ale zato ve skvělé náladě, kdy jsme se opět po roce setkali s našimi přáteli z Okřešánku. Průvod se nesl ve znamení zpěvu, tance a samozřejmě dobrého vína. Takto jsme došli až na náves, kde  měly všechny zúčastněné soubory možnost předvést svoje umění, které pilují celý rok. Závěr programu na parketě se nesl ve znamení poděkování všem, kteří se podíleli na hladkém průběhu celých hodů. O zakončení celého hodového veselí se postarala cimbálová muzika Majerán, která zahrála v sokolovně. Opět to ale nebyl konec. Jako vždy se pokračovalo ve sklípku, který byl (sice až na úplný závěr hodů) konečně řádně pokřtěn, a to krví. Tímto jsme mohli letošní hody považovat opravdu za ukončené a již se těšíme na příští rok.

Ač bylo vše náročné, stále nám zbývaly síly na další vystoupení, která také nebyla jednoduchá. Kroje ještě ani nestihly vychladnout a my jsme pokračovali hned na dvou vystoupeních v jeden den. Nejprve Dalešice, kde probíhaly oslavy významného výročí obce a poté hned Velká Bíteš, kde se konaly hody. Takto náročný program si vyžádal náš oblíbený způsob přepravy – autobus. První vystoupení nás čekalo v Dalešicích, kde se začalo krátkým průvodem obcí, po kterém nás čekal program na deštěm naleštěném parketu na návsi. Přes tanci nepřející počasí jsme pásmo odtančili velmi obstojně, za což jsme sklidili potlesk ode všech místních přihlížejících. Poděkování se nám dostalo také s odstupem času v písemné formě od starosty obce, čehož si velmi vážíme. Následovala cesta dále do kulturního domu ve Velké Bíteši, kde se pro nepřízeň počasí odehrával veškerý program hodů, který by za běžných okolností probíhal na místním náměstí. Náladu jsme si tím rozhodně nenechali zkazit a jak je u nás zvykem, udělali jsme si zde vystoupení vlastní. Za udivených pohledů kolemjdoucích jsme si se všemi, kdo měli chuť a náladu, zatančili a zazpívali na místním pódiu, kterého nám bylo tak trochu líto, že je zcela nevyužité. Naše druhé, neplánované vystoupení jsme zakončili u cimbálové muziky, hrající nedaleko od pódia. Zde jsme pobyli téměř do konce. Cestou k autobusu jsme se také zastavili na kolotočích, kde jsme nechali poslední zbylou energii a s pocitem úplného vyčerpání jsme vyrazili zpět k domovu.

Poslední štací v tomto kalendářním roce se pro nás stala V. Národní přehlídka sokolských folklorních souborů v Bzenci, které jsme se zúčastnili letos poprvé. Opět se cestovalo autobusem, a jelikož byla cesta dlouhá, našel se i čas na naladění hlasivek a zopakování si oblíbených lidových písní. Po příjezdu na místo konání dostala spousta z nás možnost zavzpomínat si na léta, kdy se jejich přechodných domovem stal internát nebo vysokoškolská kolej. Ještě před zabydlením jsme ale vyrazili na oběd, který pro nás byl připraven v místní restauraci. Po jídle nadešel čas k zabydlení se a také k menšímu odpočinku. Jakmile jsme nabrali trochu síly, odešli jsme pěšky do kulturního domu, kde nás čekalo vystoupení. Zde nás čekalo velké pódium a také publikum, očekávající od nás bezchybný výkon. Po menším úvodním faux pas s reprodukcí muziky jsme do tance dali vše a dotančili jsme do zdárného konce, za potlesku přihlížejících. Kromě nás se na přehlídce vystřídaly soubory z Prahy, Jihlavy, Plzně a dalších velkých měst. Po tanci následovala vydatná večeře opět v restauraci na náměstí. V pořadníku dále byla návštěva sokolského sklepa, který se bohužel otevíral až ve večerních hodinách. Nebyl by to ale Džbánek, kdyby vzniklou mezeru programu nevyplnil po svém. Opět jsme po vzoru Bíteše opanovali Bzenecké náměstí a za dohledu přihlížejících policistů jsme si zde zazpívali a zatančili. Naše neplánované vystoupení vzbudilo velký rozruch, díky kterému se nám dostalo pozvání do sklepa místního občana, kde jsme strávili zbytek času před otevřením sklepa sokolského. Ten nás pohltil až v čase večerním. Zde probíhala ochutnávka vín. Nabídli nám i bohaté občerstvení a také dvě cimbálové muziky, u kterých jsme strávili zbytek večera a noci. Poté, co naši poslední odchozí členové pomohli místním sokolům uzamknout sklep, jsme se odebrali na náš ,,internát“, kde proběhla menší „chodbovka“ po vzoru kolejní party.

Víkend v Bzenci zakončil letošní sérii vystoupení, kterých letos bylo opravdu hodně. Na úplný závěr jsme si pro sebe uspořádali menší posezení v sokolovně na ukončení roku. Sešlo se nás při něm opravdu hodně.

Rok 2014 nám přinesl mnohé. Spoustu náročných vystoupení, zážitků, nových přátel a také, jak doufáme, vaší radosti z našeho tance. Do nového roku si přejeme, aby naše další činnost pokračovala a nadále vzkvétala jako doposud.  Rádi bychom také přivítali do našeho středu nové členy. Vám přejeme krásné Vánoce a úspěšný rok 2015. Těšíme se na setkání s Vámi na našich vystoupeních a doufáme, že z nich budete mít radost i nadále.

Pro všechny, které zajímá dění v našem souboru, připomínáme, že nás máte možnost sledovat na našich webových stránkách www.dzbanek-martinkov.webnode.cz a nebo na facebookovém profilu pod názvem FS Džbánek. Najdete zde fotografie z našich akcí a mnoho dalších zajímavostí.

Za folklórní soubor Džbánek Jaroslav Veselský