Z martínkovského zpravodaje: Něco málo z činnosti souboru za rok 2013

Už 31. sezonu rozdává Martínkovský soubor Džbánek radost nejen místním, ale i lidem v blízkém či vzdálenějším okolí. Tento soubor započal své působení v roce 1982. U zrodu stál pan Václav Rod a dalších pár nadšenců. Díky o generaci mladším nadšencům se tato tradice udržuje dodnes a jsme za to moc rádi.

I v letošním roce jsme nezaháleli a „taneční sezóna“ byla velice pestrá a zajímavá. Začali jsme ji 15. 2. na plese hasičů z Horek, který se konal v Želetavě. Bez nahrávání v Náměšti nad Oslavou bychom se ani letos neobešli. Proto jsme se 23. 2. opět sešli s cimbálovou muzikou Rathan právě z Náměště, abychom nazpívali a nahráli písničky na další pásma. Den to byl velice náročný, ale výsledek stál za to. Ještě jednou děkujeme muzikantům z Rathanu, že nám již třetí rok věnují svůj čas a hlavně muzikantské umění a zkušenosti a absolvují s námi tento celodenní maraton s velkou trpělivostí.

Ke každoročním zvykům patří velikonoční pomlázka. Letošní Velikonoce byly nezapomenutelné a výjimečné. Velikonoční pondělí vyšlo na magické datum 1. 4. a aby toho nebylo málo, zcela aprílově celé okolí pokrývala vrstva sněhu. To samozřejmě nemohla naše děvčata nechat bez povšimnutí a nebyly by to ony, kdyby nevymyslely na kluky nějakou lumpárnu. Kluci začali tradičně obcházet ves s pomlázkami v rukách, ale jejich tanečnice nebyly k nalezení. „Vyhmátli“ je až u kafíčka u Veselských, kde je měli všechny pěkně pohromadě. Mysleli si, že tímto jejich kreativita končí. To však ještě netušili, co je čeká u Pokorných. Rychlostí blesku se totiž děvčata převlékla za čerty, Mikuláše a anděla a vyběhla na ně s pytli a řetězy. Kluci poslušně odříkali básničky, za což dostali i Mikulášskou nadílku.

O 14 dní později hrála v Jemnici cimbálová muzika, což jsme si nemohli nechat ujít i z toho důvodu, že akci organizoval náš pan farář Vít Rozkydal. Za další dva týdny jsme jeli do vzdáleného Čebína, se kterým nás pojí kamarádství již od počátků souboru a některé naše bývalé členy nejen kamarádství. V Čebíně se konaly tradiční čebínské hody. V sobotu odpoledne se slavnostní průvod s naší účastí přesunul ke starostovi obce, žádat ho o hodové právo. Ve čtyři odpoledne jsme na náročném terénu předvedli 3 pásma, čímž naše působení neskončilo. Pozvání totiž platilo i na taneční zábavu, na které jsme společně s čebínskou chasou zatančili Moravskou besedu. Po náročném dni jsme ulehli v místní orlovně, kde o nás bylo dobře postaráno, a ráno se vydali na dlouhou cestu domů.

Jsme velice vděční i folklornímu souboru Okřešánek za jejich hudební a taneční doprovod na našich krojovaných hodech, proto jsme je nemohli nechat „na holičkách“ a přijeli je 19. 5. podpořit na jejich Okříšský festiválek do Okříšek. Kvůli naší vytíženosti se tento festiválek dokonce přesouval na jiné datum, než bylo původně plánováno. O týden později totiž čekala Martínkov velká slavnost, na které jsme nemohli chybět. Na letošní rok totiž připadlo výročí 300 let od obnovení kostela v Martínkově. Toto výročí jsme oslavili nejen slavnostní mší, ale i posezením u vína, kterého bylo více než 200 vzorků. Soubory Džbánek i Džbáneček košt vína zpestřily svým vystoupením a v neděli špalírem ozdobily i mši svatou.

Oslavou 300 let kostela skončilo pestré jaro a začalo neméně nabité léto. To jsme zahájili v Myslibořicích na zámku, kam jsme vyslali naše zástupce ze Džbánečku. Na zdejším 5. benefičním koncertu Džbáneček potěšil nejen obyvatele místního domova důchodců, ale i příznivce dechové hudby, kteří se sem sjíždějí z širokého dalekého okolí. Odměnou jim jistě byl bohatý raut.

O den později jsme byli přichystáni na vzácnou návštěvu. Do naší vesnice přijela komise z kraje Vysočina, která měla za úkol určit vítěze v soutěži Vesnice roku. V našlapaném programu se našlo místo i na několik našich vystoupení. O tom, že jsme komisi alespoň trošku potěšili, nás ujistilo získání Ceny naděje za živý venkov, tzv. duhové stuhy za místní spolkový život a občanskou společnost v obci.

22. června nás čekala další velká akce a to Postřižinské slavnosti v Dalešickém pivovaru. Těchto slavností se zúčastnilo několik krojovaných souborů, které předvedly své umění na dvou parketech. Den však neskončil s oficiálním programem. S dobrou náladou jsme se prozpívali a protancovali až do rána.

Po Postřižinských slavnostech jsme se soustředili už jen na jedinou a pro nás nejdůležitější událost – 31. martínkovské krojované hody. V letošním roce připadly na 16. – 18. srpna. Na hody jsme si připravili nové pásmo a oprášili i pásma starší. Džbáneček se představil již v pátek návštěvníkům cimbálové muziky Rathan, sobotu jsme zahájili vyzýváním stárek a následně předáním hodového práva krojované chase a předtančením na zábavě. V neděli jsme se zúčastnili mše svaté a jak je již zvykem, v pravé poledne jsme vyšli průvodem od sokolovny na pouť naší malebnou obcí. Při průvodu nás již tradičně doprovázel soubor Okřešánek, který s sebou přivezl i hosty z Maďarska. Na parketě se společně s hosty představily všechny tři naše krojované soubory, Džbánek, Džbáneček i naši nejmenší – Martínek. Hody jsme zakončili již tradičně cimbálovou hudbou Majerán.

Po vydařených hodech jsme neusnuli na vavřínech a již o týden později jsme se vydali do Rohů, kde měli také pouť. Zde se sešli na snad všichni místní občané, kterým se, doufáme náš tanec líbil.  Vystoupení nepřekazil ani náhlý déšť, kvůli kterému jsme se museli přesunout do nedalekého kulturního domu.

Letošní povodně zasáhly mnoho obcí České republiky, proto se naše obec rozhodla přispět alespoň malou troškou do mlýna a poslala jedné ze zasažených obcí finanční příspěvek. Touto obcí byly Lounky – malá vesnička v Ústeckém kraji. Nechtěli jsme zůstat pozadu, proto jsme se rozhodli, že na akci, která byla věnována poděkování m sponzorům a zároveň spojena s výročím 50 let od natáčení prvního českého muzikálu Starci na chmelu alespoň zatancujeme. To jsme ještě netušili, že to bude jedna z nejlepších akcí vůbec. Bylo to především díky místním obyvatelům, kteří nás velice vřele přijali a těšili nás svým zájem o folklór. Reakce místních obyvatel byla balzámem na duši a také ujištěním, že téměř 300 kilometrový výlet nebyl v žádném případě zbytečným.

Završením našeho letošního vystupování se stala akce, která svou velikostí a také faktem, že se uskutečnila v Rakouském Retzu, vzbuzovala největší očekávání. Všichni plni optimismu vyrazili ihned po nedělním obědě na cestu. Cestovalo se opět naším oblíbeným prostředkem – autobusem. Cesta to byla velmi veselá, jelikož s námi cestovali i zpěváci a muzikanti v čele s Pavlem Seidlem, kteří přispěli svojí veselou povahou k pohodové atmosféře v celém souboru. Po příjezdu na místo nás čekal menší bojový úkol, a to najít místo, kde jsme měli začít tančit. S dobrým pocitem z toho, že jsme nezabloudili a pocitem, že teď už to bude snadné, jsme mohli začít tančit. Věřte, nebo ne, snadné to nebylo. Tančili jsme do roztrhání těla, kdy se naše pásma opakovala celou cestu nazpět v nekonečném sledu za sebou. Věříme, že se naší přítomností bavili i přihlížející lidé, stojící u cesty, která byla naším tanečním parketem. Byla již tma, když jsme dorazili do našeho cíle, kterým byla zdejší slavnost s živou hudbou a pro nás tím nejdůležitějším – jídlem. Občerstvením byla naše mise dokončena a my jsme vyrazili na cestu, před kterou jsme ještě stihli zmoknout. Po návratu domů jsme měli nachystané ještě menší občerstvení v sokolovně, kde se tančilo a zpívalo až do samého rána bílého. Děkujeme všem zúčastněným, kteří nejsou stálými členy souboru, že s námi jeli a doufáme, že se k nám budou přidávat čím dál častěji.

Nesmím zapomenout, že na většinu zmíněných akcí nás doprovází naši šikovní následovníci z krojovaného souboru Džbáneček. Věříme, že díky nim se tato nevšední tradice v Martínkově udrží. Pokud se o nás chcete dozvědět více, nezapomeňte navštívit naše internetové stránky www.dzbanek-martinkov.webnode.cz, nebo si nás najděte na facebooku pod názvem FS Džbánek. Zde naleznete veškeré informace a fotografie z námi navštívených akcí. Těšíme se na všechny další akce a přejeme si, aby nám i ten následující rok 2014 přinesl spoustu takových zážitků, které by se staly ještě krásnější vzpomínkou do budoucích let.