Aktuálně

Soubor Džbánek v roce 2015

16.02.2016 12:09

                Starý rok opět končí a s ním i taneční sezóna našeho souboru. Tím nastává chvíle, kdy je třeba se za ním ohlédnout a zhodnotit, zda byl, či nebyl úspěšný, co se nám povedlo, nepovedlo, no prostě shrnout celé naše letošní působení.

Počet našich vystoupení oproti letům předchozím byl o něco menší, ale i přesto jsme měli spoustu práce. A to hlavně s přípravami a účastí v soutěži Vesnice roku. Tato akce ovlivnila všechny občany Martínkova a tím pádem i náš soubor. Kvůli tomu jsme letos byli nuceni odmítnout několik nabídek na vystoupení, což ale nikomu nevadilo, jelikož i díky naší pomoci dosáhla obec na velký úspěch, který si vysnila a jistě i zasloužila. Měli jsme však i další vystoupení, kterých se účastníme pravidelně, a těm bych se zde chtěl krátce věnovat.

                Abychom úplně nevynechali plesovou sezónu, zúčastnili jsme se hasičského plesu horeckých hasičů v Želetavě. Zde jsme během večera zatančili dvě pásma. Po splnění tanečních povinností jsme se již mohli plně věnovat zábavě, což byla jedna z nejpříjemnějších věcí celého večera.

                V dubnu konané krojované hody v Čebíně jsme si taktéž nemohli nechat ujít. Letos sice v menším počtu tanečníků, ale ani to nám nijak nebránilo zatančit secvičené pásmo, které jsme byli nuceni trochu upravit. Klasické tančení na křižovatce na návsi se nám vcelku povedlo, až na drobné chybičky, kterých jsme si všimli snad pouze my. Samotné vystoupení nám připravilo i jednu velmi vtipnou scénu, kterou bych zde neuváděl, ale zúčastnění si zajisté vzpomenou. Po vystoupení následoval oběd v místní Čebínce. Po něm se většina lidí rozešla k menšímu odpočinku, aby načerpala síly na večerní zábavu, kde nás opět čekalo ještě jedno vystoupení. Tradičně se tančila beseda s živou hudbou. Pro nás velmi překvapivé, pomalé tempo celého tance způsobilo, že jsme si během tance stihli i popovídat. Po besedě již byla volná zábava. Někteří odjeli domů a někteří přespávali jako vždy v Orlovně. Ráno po probuzení nás čekalo velmi milé překvapení – snídaně. Ta byla pojata více než královsky, jelikož pro cca pět lidí bylo nachystáno jídla jako pro celou vesnici. Tímto se omlouváme čebínským, že jsme nedojedli. Nevešlo se nám to ani do žaludku, ani do tašek, co jsme s sebou měli.

Další štací byl letos nově Folklorní festiválek v Okříškách. Festiválek pořádal soubor Okřešánek, tudíž se tato nabídka vystoupení nedala odmítnout. Zde jsme zatančili v hojném počtu naše pásma, která se zajisté přihlížejícím líbila. Večer po festiválku pokračovala cimbálová muzika v místním kulturním domě. Prvními hosty této akce nemohl být nikdo jiný než my. V době příchodu jsme ale netušili, že tu už o moc více lidí nebude. Překvapil nás opravdu malý zájem o tuto akci, která je například u nás hojně navštěvována a těší se velké oblibě. I přes malou návštěvnost jsme si akci užili možná i více, než kdyby bylo plno. Děkujeme Okřešánku za pozvání a těšíme se opět na našich hodech.

Léto se pomalu rozjíždělo a nás již čekala, znovu po roce, prezentace obce v soutěži Vesnice roku. Jako každý rok jsme přispěli svou troškou i my a to dvěma vystoupeními na parketu, kdy nejprve zatančili naši nejmladší tanečníci, pak ti starší a nakonec my. Všechna pásma se vydařila na výbornou, což se jistě přihlížející porotě líbilo. Další naší prací bylo prezentování hodového sklípku, kde jsme zazpívali tradiční písně a nabídli trochu vínka členům komise, která byla u nás spokojena a nechtěla již odejít. Zde jsme poprvé obdrželi menší signál, kde nám bylo doporučeno, udělat si čas v pátek 14. srpna. V tuto dobu se ale konají naše hody, což znamenalo velké přípravy. Byla to chvíle, kdy jsme se tomu ještě zasmáli a řekli si, že se to přece nějak udělá. Večer po prezentaci následovalo na výhoně občerstvení a netrpělivé očekávání výsledků. Čekání to bylo dlouhé a náročné, ale na konci byl všemi vytoužený výsledek, který jsme řádně oslavili.

Prázdninový program nám letos rozšířila akce, na kterou jsme se velmi těšili, jelikož pro nás byla něčím novým. Jednalo se o ,,Vožení krála“, obdobu Jízdy králů, která se tradičně koná na Valašsku. My jsme ale zamířili jiným směrem – do Ketkovic. Zde obnovili tradici a my jsme měli tu čest se jí zúčastnit. Na začátku probíhal slavnostní průvod, v jehož čele šla královna. U příjezdu k tanečnímu parketu jsme stáli tradiční špalír, kterým procházel král a královna. Po slavnostním úvodu a několika vystoupeních jsme přišli na řadu my s naším prvním tancem, kterým byla beseda. Jelikož jsme zde byli ve velmi vysokém počtu, musela polovina z nás tančit mimo parket. Nejinak tomu bylo i během dalších tanců, kdy jsme se na malý parket nemohli vejít a tančili jsme, někdy i nedobrovolně, mimo něj. Po dotančení následoval společný oběd ve škole a volná zábava. Chvíli jsme se zdrželi, díky čemuž jsme poznali i místní pálenici na návsi. Po malé exkurzi jsme vyrazili autobusem k domovu. Jedinou zastávkou během cesty nebyla zastávka na toaletu, ale krátká návštěva Dalešického pivovaru. Ta byla završením příjemného dne, stráveného v Ketkovicích, kam se zajisté budeme vždy rádi vracet.

 

Jak jsem se již zmínil, tak program letošních hodů byl ozvláštněn příjezdem pozvaných hostů na vyhlášení Vesnice roku. Tento akt se uskutečnil v pátek, čímž se nám obvyklé úkoly a starosti znásobily. Vzali jsme si na starosti dění na návsi a vítání příchozích hostů. V parku jste tak mohli vidět členy souboru, prodávající v martínkovských tričkách pivo, limonádu i něco malého k zakousnutí. Tři páry v krojích se věnovaly příchozím hostům a nabízeli vodu, víno a samozřejmě slivovičku. Po slavnostním převzetí Zlaté stuhy jsme na návsi tančili moravskou besedu, při níž byly k vidění staré i nové kroje, tančili malí i velcí – prostě skoro všichni, kdo byli k dispozici. Besedu vystřídalo stavění máje, která byla na návsi nachystána již několik dní dopředu. Do stavění se s námi zapojili i netradiční pomocníci z řad komise a návštěvníků. Po tvrdé práci následovala odměna ve formě posezení u cimbálové muziky Rathan, která výjimečně zahrála na návsi. Atmosféra byla skvělá, ne-li lepší než obvykle. Zábava pokračovala i ve sklípku až do časných ranních hodin. Sobotní ráno bylo ve znamení úklidu po páteční zábavě. Odpoledne jsme v kostele byli svědky již desátého pouťového koncertu sboru Jordán, který byl jako vždy krásný. Naladěni na správnou notu, jsme vyrazili přispět i my svojí troškou zpěvu (i když ne tak kvalitního) na vyzývání stárek. Průvod vedl letošní hlavní stárek Tomáš Klušák, který si šel pro ,,klobůček“ za svojí stárkovou Alicí Bastlovou. Tloukl dlouho. A když už si myslel, že se dočká, vyběhlo několik děvčat z Troubska, která mu na chvíli zamotala hlavu, a skoro na svoji stárkovou zapomněl. Rozpomněl se až ve chvíli, kdy po dalším tlučení na vrata vyšli ještě krojovaní mládenci. Ti stárkovi zazpívali, my jim nabídli trochu vína a stárek tloukl dál, než se nakonec skutečně dočkal. Překvapení hned u prvního domu nebylo jediné. U Lojdů na nás za vraty čekala velmi stará žena s chlupatýma nohama, ze které máme trauma ještě dnes. I přes nečekaná úskalí jsme se všichni úspěšně dočkali svých partnerek a mohli jsme vyrazit na večeři, kde jsme nabrali síly na večerní zábavu. Zde proběhlo předávání hodového práva. Následovalo naše předtančení, kterým bylo nově secvičené pásmo s názvem Jaloveček. Vystoupení se podařilo a my jsme pokračovali volnou zábavou až do časných ranních hodin. Neděle započala ranní mší svatou, kterou jsme v hojném počtu navštívili také. Průvod obcí, který následoval, proběhl v dobré náladě i za přispění souboru Okřešánek, jenž nám přijel jako vždy zahrát a zatančit. Odpoledne na parketu zatančili hosté z Troubska, Čebína, Okřešánku, a samozřejmě z Martínku, Džbánečku a Džbánku. Celou neděli a hody zakončila cimbálová muzika Majerán, která nás v sokolovně těšila svými písněmi až do rána bílého. Neoficiální součástí hodů se pro nás stalo ,,poHodové“ pondělí, kdy si po úklidu dopřejeme trochu odpočinku, dobrého pití a tradičních i netradičních pokrmů, vytvořených z dostupných surovin.

Letošní hody, nesoucí se ve znamení velkého úspěchu, byly organizačně velmi náročné, ale tuto skutečnost překonaly zážitky, získané během celého víkendu. Tudíž je lze považovat za velmi úspěšné a už se těšíme na další rok.

Sotva jsme stačili poklidit náves po hodech, už zde bylo další kolo prezentace obce ve vesnici roku, tentokrát celostátní. Zúčastnili jsme se příprav i samotné prezentace, kterou jsme i zahajovali. Hned brzy ráno jsme vítali komisi mezi topoly za vesnicí s písní na rtech a slivovicí v rukou. Po přivítání jsme se přesunuli před obecní úřad, kde proběhlo oficiální přivítání starostou obce. V celém tříhodinovém programu jsme měli několik vystoupení, předvedli jsme vyzývání stárek, tančili jsme Besedu, poseděli ve sklípku a starali se o obsluhu komise během jejich putování obcí. Celý den byl velmi náročný, ale myslím, že vydařený. Dále nezbývalo než čekat na výsledek, který jsme se měli dozvědět v Luhačovicích, kde jsme samozřejmě také nechyběli.

V září nás čekala ještě jedna akce, konaná v Martínkově, a tou byla Sokolská akademie, kde vystoupila spousta sokolských jednot z celého kraje a předvedla svoje představení. Na konci programu jsme zatančili svá nejnovější pásma.

Vynechal jsem naše tradiční činnosti, kterými je například Velikonoční obchůzka obce v krojích, či Mikulášská nadílka. Nerad bych vás tímto dále nudil a zdržoval v dalším čtení zpravodaje.

Rok to byl opravdu velmi náročný. Nicméně nezbývá než konstatovat, že byl i jedním z nejúspěšnějších za dobu našeho působení. Navštívili jsme místa známá i ta nová, získali jsme nové zkušenosti a zážitky a měli jsme možnost podílet se na historickém úspěchu obce. Zajisté na něj budeme rádi vzpomínat.

Na závěr bych za soubor rád poděkoval všem, kteří nás celoročně podporovali. Zejména celému obecnímu úřadu, starostovi i místostarostovi, že se nebáli nám svěřit zodpovědnost během organizace prezentací obce i samotného slavnostního předávání Zlaté stuhy a také za finanční podporu. Další díky patří samozřejmě Sokolu, bez kterého bychom nemohli fungovat. Důležitou podporu máme také v naší umělecké vedoucí Daně Svobodové, rodičích a všech lidech, kteří se s námi zúčastňují většiny vystoupení.

Tímto Vám děkujeme a těšíme se na další spolupráci v následujících letech. Zároveň přejeme všem našim přátelům a známým krásné prožití vánočních svátků a hodně dobrého do dalšího roku. Doufáme, že se budeme v dobré náladě setkávat co nejčastěji. 

Za soubor Džbánek

Jaroslav Veselský

Něco málo z činnosti souboru Džbánek v roce 2014, aneb jak jsme se jím bez pádu protančili

16.07.2015 15:33

Rok 2014 nám opět utekl jako voda, což neznamená nic jiného, než si tradičně trochu zabilancovat a pokusit se zhodnotit naši činnost. Uplynulý rok se nesl ve znamení akcí jak tradičních, kterých se účastníme téměř každoročně, tak i vystoupení na místech, kde jsme byli letos poprvé. Zažili jsme vystoupení povedená i méně povedená, ale vždy jsme se během nich, před nimi, i po nich skvěle bavili. Celkově jsme letos navštívili devět míst, kde jsme (jak doufáme) dělali radost přihlížejícím občanům. Zatančili jsme na dvou plesech, několika hodech a jiných slavnostních akcích. Pojďme si je společně trochu připomenout.

 Již na konci ledna jsme odstartovali naši ,,sezónu“ prvním předtančením, ke kterému jsme nemuseli cestovat moc daleko. Vyrazili jsme přes pole přímo do Domamile, kam nás pozvali poprvé. Na zdejším školním plese jsme měli během večera naplánována dvě vystoupení. Bylo pro nás zajímavou příležitostí, ukázat lidem z našeho sousedství, co u nás v Martínkově děláme a věříme, že se jim to líbilo. My jsme si to zde také užili, už z toho důvodu, že i po čtyřech jsme to měli domů opravdu blízko.

Plesová sezóna pro nás pokračovala další štací, a to v Litohoři na Obecním plesu, kde jsme byli taktéž poprvé. Zde jsme se bohužel moc dlouho nezdrželi a téměř hned po odtančení většina z nás odjela domů. Důvodem byla velká vytíženost členů našeho souboru a jejich žádanost na dalších akcích. Tímto se organizátorům omlouváme a slibujeme, že se do příště zůstaneme déle.

Po naší tour nejbližším okolím opět nadešel čas slavnostních setkání, krojovaných hodů a dalších akcí, kde jsme samozřejmě nesměli chybět. První zastávkou byla Stařeč. Zde se konalo Setkání  s občany důchodového věku. Ty jsme nadchli nejen tancem, ale místní babičky obdivovaly i naše ručně vyšívané kroje.

                Další tradiční zastávkou v našem „tanečním“ působení se pro nás stává sice vzdálený, ale našemu srdci již přes 30 let blízký Čebín. Tak dlouho totiž trvá naše přátelství, které kdysi započali naše maminky a tatínci. Čebínské hody se letos konaly již po desáté. Termín těch letošních připadl na 26. – 27. dubna. K místním stárkám a stárkům jsme se přidali v sobotu při průvodu obcí a poté jsme zatančili na silnici společně s Džbánečkem naše pásma. Nemohli jsme si nechat ujít ani pouťové atrakce a po nich jsme se už těšili na večerní zábavu. Přišlo nám vhod také ubytování v místní Orlovně, odkud jsme potom po ranní mši svaté odjížděli domů.

Neúčastnili jsme se ale jenom hodů, ale také dalších různorodých akcí. Jednou z nich bylo slavnostní otevření víceúčelového hřiště v Šebkovicích. Vystoupení to bylo velmi zajímavé především proto, že jsme si zde vyzkoušeli povrch, na kterém jsme doposud netančili. Přes počáteční obavy z písku v umělé trávě jsme vystoupení zvládli bez problémů. Předvedl se zde jak Džbánek, tak i ti mladší z nás – Džbáneček. V Šebkovicích jsme završili sérii předhodových vystoupení a poté jsme se již mohli plně soustředit jen a pouze na tu naši nejdůležitější akci sezóny – Martínkovské krojované hody.

Přípravy pro nás letos začaly opravdu brzy. Čekala nás totiž spousta práce. Kromě každoročních povinností, týkajících se organizace celé akce, jsme museli vyřešit problém kam umístit hodový sklípek. Díky finančnímu příspěvku Obce Martínkov a místního Sokola jsme sklípek mohli umístit do sklepních prostor sokolovny. Budování sklípku bylo časově náročné. Touto činností jsme trávili téměř každý víkend. Občas to vypadalo, že se práce ani nepodaří dokončit. Pak se ale našli lidé, kteří nám ochotně pomohli, byť to nebyli členové souboru a sokola. Touto formou bychom jim chtěli poděkovat. I přes různá úskalí se nám podařilo vše připravit zavčas a díky tomu jsme se už mohli pouze těšit na zážitky, které nás v celém víkendu čekaly.

Začali jsme jako vždy v pátek stavěním máje, které se stalo mnohaletou tradicí. Po těžké práci u máje následovaly jen příjemné povinnosti, veskrze nenáročné na fyzickou kondici. O to náročnější byly na kondici našeho žaludku a jater. Opět nám letos v sokolovně zahrála cimbálová muzika Rathan a po ní následovala první zatěžkávací zkouška našeho nového sklípku. Po skončení programu v sokolovně se sem všichni přesunuli a vydrželi zde až do časného rána. Zpívalo se, popíjelo a co by to bylo za pořádnou vesnickou tancovačku, kdyby se nenašel někdo, kdo se chtěl prát. Naštěstí se vše podařilo zavčasu vyřešit a tak jsme si mohli jít domů na pár hodin odpočinout, abychom mohli v sobotu pokračovat nanovo.

Na programu dne byl tradiční pouťový koncert pěveckého sboru Jordán v našem kostele. Koncertem byl nastartován celý sobotní program. Ten pokračoval vyzýváním stárek, kdy jsme za zvuku řinčení vozembouchu, ladných tónů harmoniky a klarinetu vyrazili do průvodu obcí, kdy jsme si vyzvedli náš „klobúček u děvčete“. Klobúček nám na hlavách ale moc dlouho nevydržel. Tradiční skvělé počasí, které nás po mnoho let provázelo, letos zklamalo.  Připravilo si pro nás déšť, který zrovna nesvědčil našim čerstvě naškrobeným pokrývkám hlavy. Po vyzývání si stárci odešli ke svým stárkám vytvořit slušný základ na večerní taneční zábavu ve formě pořádné večeře, se kterou si jejich maminky daly určitě velkou práci. Taneční zábavu započalo slavnostní předání hodového práva, které letos přislíbil dodržovat hlavní stárek Jaroslav Veselský s hlavní stárkovou Nikolou Urbánkovou. Následovalo předtančení našeho nového pásma, připraveného Dankou Svobodovou speciálně pro letošní hody. Zábava pokračovala až do časných ranních hodin jak v sokolovně, tak samozřejmě i ve sklípku.

Neděle -pro nás hlavní hodový den začal jako vždy setkáním přeživších sobotního veselí, slavnostní mší svatou v kostele Navštívení Panny Marie. Hned po skončení mše téměř každý z nás obdržel doma oběd ve formě čerstvě usmaženého řízku do ruky, proběhlo rychlé rozloučení s rodiči za falešného příslibu včasného návratu domů a rychlého úprku do průvodu. Ten začal byť s menším zpožděním, ale zato ve skvělé náladě, kdy jsme se opět po roce setkali s našimi přáteli z Okřešánku. Průvod se nesl ve znamení zpěvu, tance a samozřejmě dobrého vína. Takto jsme došli až na náves, kde  měly všechny zúčastněné soubory možnost předvést svoje umění, které pilují celý rok. Závěr programu na parketě se nesl ve znamení poděkování všem, kteří se podíleli na hladkém průběhu celých hodů. O zakončení celého hodového veselí se postarala cimbálová muzika Majerán, která zahrála v sokolovně. Opět to ale nebyl konec. Jako vždy se pokračovalo ve sklípku, který byl (sice až na úplný závěr hodů) konečně řádně pokřtěn, a to krví. Tímto jsme mohli letošní hody považovat opravdu za ukončené a již se těšíme na příští rok.

Ač bylo vše náročné, stále nám zbývaly síly na další vystoupení, která také nebyla jednoduchá. Kroje ještě ani nestihly vychladnout a my jsme pokračovali hned na dvou vystoupeních v jeden den. Nejprve Dalešice, kde probíhaly oslavy významného výročí obce a poté hned Velká Bíteš, kde se konaly hody. Takto náročný program si vyžádal náš oblíbený způsob přepravy – autobus. První vystoupení nás čekalo v Dalešicích, kde se začalo krátkým průvodem obcí, po kterém nás čekal program na deštěm naleštěném parketu na návsi. Přes tanci nepřející počasí jsme pásmo odtančili velmi obstojně, za což jsme sklidili potlesk ode všech místních přihlížejících. Poděkování se nám dostalo také s odstupem času v písemné formě od starosty obce, čehož si velmi vážíme. Následovala cesta dále do kulturního domu ve Velké Bíteši, kde se pro nepřízeň počasí odehrával veškerý program hodů, který by za běžných okolností probíhal na místním náměstí. Náladu jsme si tím rozhodně nenechali zkazit a jak je u nás zvykem, udělali jsme si zde vystoupení vlastní. Za udivených pohledů kolemjdoucích jsme si se všemi, kdo měli chuť a náladu, zatančili a zazpívali na místním pódiu, kterého nám bylo tak trochu líto, že je zcela nevyužité. Naše druhé, neplánované vystoupení jsme zakončili u cimbálové muziky, hrající nedaleko od pódia. Zde jsme pobyli téměř do konce. Cestou k autobusu jsme se také zastavili na kolotočích, kde jsme nechali poslední zbylou energii a s pocitem úplného vyčerpání jsme vyrazili zpět k domovu.

Poslední štací v tomto kalendářním roce se pro nás stala V. Národní přehlídka sokolských folklorních souborů v Bzenci, které jsme se zúčastnili letos poprvé. Opět se cestovalo autobusem, a jelikož byla cesta dlouhá, našel se i čas na naladění hlasivek a zopakování si oblíbených lidových písní. Po příjezdu na místo konání dostala spousta z nás možnost zavzpomínat si na léta, kdy se jejich přechodných domovem stal internát nebo vysokoškolská kolej. Ještě před zabydlením jsme ale vyrazili na oběd, který pro nás byl připraven v místní restauraci. Po jídle nadešel čas k zabydlení se a také k menšímu odpočinku. Jakmile jsme nabrali trochu síly, odešli jsme pěšky do kulturního domu, kde nás čekalo vystoupení. Zde nás čekalo velké pódium a také publikum, očekávající od nás bezchybný výkon. Po menším úvodním faux pas s reprodukcí muziky jsme do tance dali vše a dotančili jsme do zdárného konce, za potlesku přihlížejících. Kromě nás se na přehlídce vystřídaly soubory z Prahy, Jihlavy, Plzně a dalších velkých měst. Po tanci následovala vydatná večeře opět v restauraci na náměstí. V pořadníku dále byla návštěva sokolského sklepa, který se bohužel otevíral až ve večerních hodinách. Nebyl by to ale Džbánek, kdyby vzniklou mezeru programu nevyplnil po svém. Opět jsme po vzoru Bíteše opanovali Bzenecké náměstí a za dohledu přihlížejících policistů jsme si zde zazpívali a zatančili. Naše neplánované vystoupení vzbudilo velký rozruch, díky kterému se nám dostalo pozvání do sklepa místního občana, kde jsme strávili zbytek času před otevřením sklepa sokolského. Ten nás pohltil až v čase večerním. Zde probíhala ochutnávka vín. Nabídli nám i bohaté občerstvení a také dvě cimbálové muziky, u kterých jsme strávili zbytek večera a noci. Poté, co naši poslední odchozí členové pomohli místním sokolům uzamknout sklep, jsme se odebrali na náš ,,internát“, kde proběhla menší „chodbovka“ po vzoru kolejní party.

Víkend v Bzenci zakončil letošní sérii vystoupení, kterých letos bylo opravdu hodně. Na úplný závěr jsme si pro sebe uspořádali menší posezení v sokolovně na ukončení roku. Sešlo se nás při něm opravdu hodně.

Rok 2014 nám přinesl mnohé. Spoustu náročných vystoupení, zážitků, nových přátel a také, jak doufáme, vaší radosti z našeho tance. Do nového roku si přejeme, aby naše další činnost pokračovala a nadále vzkvétala jako doposud.  Rádi bychom také přivítali do našeho středu nové členy. Vám přejeme krásné Vánoce a úspěšný rok 2015. Těšíme se na setkání s Vámi na našich vystoupeních a doufáme, že z nich budete mít radost i nadále.

Pro všechny, které zajímá dění v našem souboru, připomínáme, že nás máte možnost sledovat na našich webových stránkách www.dzbanek-martinkov.webnode.cz a nebo na facebookovém profilu pod názvem FS Džbánek. Najdete zde fotografie z našich akcí a mnoho dalších zajímavostí.

Za folklórní soubor Džbánek Jaroslav Veselský

 

 

                

Z martínkovského zpravodaje: Něco málo z činnosti souboru za rok 2013

03.03.2014 20:07

Už 31. sezonu rozdává Martínkovský soubor Džbánek radost nejen místním, ale i lidem v blízkém či vzdálenějším okolí. Tento soubor započal své působení v roce 1982. U zrodu stál pan Václav Rod a dalších pár nadšenců. Díky o generaci mladším nadšencům se tato tradice udržuje dodnes a jsme za to moc rádi.

I v letošním roce jsme nezaháleli a „taneční sezóna“ byla velice pestrá a zajímavá. Začali jsme ji 15. 2. na plese hasičů z Horek, který se konal v Želetavě. Bez nahrávání v Náměšti nad Oslavou bychom se ani letos neobešli. Proto jsme se 23. 2. opět sešli s cimbálovou muzikou Rathan právě z Náměště, abychom nazpívali a nahráli písničky na další pásma. Den to byl velice náročný, ale výsledek stál za to. Ještě jednou děkujeme muzikantům z Rathanu, že nám již třetí rok věnují svůj čas a hlavně muzikantské umění a zkušenosti a absolvují s námi tento celodenní maraton s velkou trpělivostí.

Ke každoročním zvykům patří velikonoční pomlázka. Letošní Velikonoce byly nezapomenutelné a výjimečné. Velikonoční pondělí vyšlo na magické datum 1. 4. a aby toho nebylo málo, zcela aprílově celé okolí pokrývala vrstva sněhu. To samozřejmě nemohla naše děvčata nechat bez povšimnutí a nebyly by to ony, kdyby nevymyslely na kluky nějakou lumpárnu. Kluci začali tradičně obcházet ves s pomlázkami v rukách, ale jejich tanečnice nebyly k nalezení. „Vyhmátli“ je až u kafíčka u Veselských, kde je měli všechny pěkně pohromadě. Mysleli si, že tímto jejich kreativita končí. To však ještě netušili, co je čeká u Pokorných. Rychlostí blesku se totiž děvčata převlékla za čerty, Mikuláše a anděla a vyběhla na ně s pytli a řetězy. Kluci poslušně odříkali básničky, za což dostali i Mikulášskou nadílku.

O 14 dní později hrála v Jemnici cimbálová muzika, což jsme si nemohli nechat ujít i z toho důvodu, že akci organizoval náš pan farář Vít Rozkydal. Za další dva týdny jsme jeli do vzdáleného Čebína, se kterým nás pojí kamarádství již od počátků souboru a některé naše bývalé členy nejen kamarádství. V Čebíně se konaly tradiční čebínské hody. V sobotu odpoledne se slavnostní průvod s naší účastí přesunul ke starostovi obce, žádat ho o hodové právo. Ve čtyři odpoledne jsme na náročném terénu předvedli 3 pásma, čímž naše působení neskončilo. Pozvání totiž platilo i na taneční zábavu, na které jsme společně s čebínskou chasou zatančili Moravskou besedu. Po náročném dni jsme ulehli v místní orlovně, kde o nás bylo dobře postaráno, a ráno se vydali na dlouhou cestu domů.

Jsme velice vděční i folklornímu souboru Okřešánek za jejich hudební a taneční doprovod na našich krojovaných hodech, proto jsme je nemohli nechat „na holičkách“ a přijeli je 19. 5. podpořit na jejich Okříšský festiválek do Okříšek. Kvůli naší vytíženosti se tento festiválek dokonce přesouval na jiné datum, než bylo původně plánováno. O týden později totiž čekala Martínkov velká slavnost, na které jsme nemohli chybět. Na letošní rok totiž připadlo výročí 300 let od obnovení kostela v Martínkově. Toto výročí jsme oslavili nejen slavnostní mší, ale i posezením u vína, kterého bylo více než 200 vzorků. Soubory Džbánek i Džbáneček košt vína zpestřily svým vystoupením a v neděli špalírem ozdobily i mši svatou.

Oslavou 300 let kostela skončilo pestré jaro a začalo neméně nabité léto. To jsme zahájili v Myslibořicích na zámku, kam jsme vyslali naše zástupce ze Džbánečku. Na zdejším 5. benefičním koncertu Džbáneček potěšil nejen obyvatele místního domova důchodců, ale i příznivce dechové hudby, kteří se sem sjíždějí z širokého dalekého okolí. Odměnou jim jistě byl bohatý raut.

O den později jsme byli přichystáni na vzácnou návštěvu. Do naší vesnice přijela komise z kraje Vysočina, která měla za úkol určit vítěze v soutěži Vesnice roku. V našlapaném programu se našlo místo i na několik našich vystoupení. O tom, že jsme komisi alespoň trošku potěšili, nás ujistilo získání Ceny naděje za živý venkov, tzv. duhové stuhy za místní spolkový život a občanskou společnost v obci.

22. června nás čekala další velká akce a to Postřižinské slavnosti v Dalešickém pivovaru. Těchto slavností se zúčastnilo několik krojovaných souborů, které předvedly své umění na dvou parketech. Den však neskončil s oficiálním programem. S dobrou náladou jsme se prozpívali a protancovali až do rána.

Po Postřižinských slavnostech jsme se soustředili už jen na jedinou a pro nás nejdůležitější událost – 31. martínkovské krojované hody. V letošním roce připadly na 16. – 18. srpna. Na hody jsme si připravili nové pásmo a oprášili i pásma starší. Džbáneček se představil již v pátek návštěvníkům cimbálové muziky Rathan, sobotu jsme zahájili vyzýváním stárek a následně předáním hodového práva krojované chase a předtančením na zábavě. V neděli jsme se zúčastnili mše svaté a jak je již zvykem, v pravé poledne jsme vyšli průvodem od sokolovny na pouť naší malebnou obcí. Při průvodu nás již tradičně doprovázel soubor Okřešánek, který s sebou přivezl i hosty z Maďarska. Na parketě se společně s hosty představily všechny tři naše krojované soubory, Džbánek, Džbáneček i naši nejmenší – Martínek. Hody jsme zakončili již tradičně cimbálovou hudbou Majerán.

Po vydařených hodech jsme neusnuli na vavřínech a již o týden později jsme se vydali do Rohů, kde měli také pouť. Zde se sešli na snad všichni místní občané, kterým se, doufáme náš tanec líbil.  Vystoupení nepřekazil ani náhlý déšť, kvůli kterému jsme se museli přesunout do nedalekého kulturního domu.

Letošní povodně zasáhly mnoho obcí České republiky, proto se naše obec rozhodla přispět alespoň malou troškou do mlýna a poslala jedné ze zasažených obcí finanční příspěvek. Touto obcí byly Lounky – malá vesnička v Ústeckém kraji. Nechtěli jsme zůstat pozadu, proto jsme se rozhodli, že na akci, která byla věnována poděkování m sponzorům a zároveň spojena s výročím 50 let od natáčení prvního českého muzikálu Starci na chmelu alespoň zatancujeme. To jsme ještě netušili, že to bude jedna z nejlepších akcí vůbec. Bylo to především díky místním obyvatelům, kteří nás velice vřele přijali a těšili nás svým zájem o folklór. Reakce místních obyvatel byla balzámem na duši a také ujištěním, že téměř 300 kilometrový výlet nebyl v žádném případě zbytečným.

Završením našeho letošního vystupování se stala akce, která svou velikostí a také faktem, že se uskutečnila v Rakouském Retzu, vzbuzovala největší očekávání. Všichni plni optimismu vyrazili ihned po nedělním obědě na cestu. Cestovalo se opět naším oblíbeným prostředkem – autobusem. Cesta to byla velmi veselá, jelikož s námi cestovali i zpěváci a muzikanti v čele s Pavlem Seidlem, kteří přispěli svojí veselou povahou k pohodové atmosféře v celém souboru. Po příjezdu na místo nás čekal menší bojový úkol, a to najít místo, kde jsme měli začít tančit. S dobrým pocitem z toho, že jsme nezabloudili a pocitem, že teď už to bude snadné, jsme mohli začít tančit. Věřte, nebo ne, snadné to nebylo. Tančili jsme do roztrhání těla, kdy se naše pásma opakovala celou cestu nazpět v nekonečném sledu za sebou. Věříme, že se naší přítomností bavili i přihlížející lidé, stojící u cesty, která byla naším tanečním parketem. Byla již tma, když jsme dorazili do našeho cíle, kterým byla zdejší slavnost s živou hudbou a pro nás tím nejdůležitějším – jídlem. Občerstvením byla naše mise dokončena a my jsme vyrazili na cestu, před kterou jsme ještě stihli zmoknout. Po návratu domů jsme měli nachystané ještě menší občerstvení v sokolovně, kde se tančilo a zpívalo až do samého rána bílého. Děkujeme všem zúčastněným, kteří nejsou stálými členy souboru, že s námi jeli a doufáme, že se k nám budou přidávat čím dál častěji.

Nesmím zapomenout, že na většinu zmíněných akcí nás doprovází naši šikovní následovníci z krojovaného souboru Džbáneček. Věříme, že díky nim se tato nevšední tradice v Martínkově udrží. Pokud se o nás chcete dozvědět více, nezapomeňte navštívit naše internetové stránky www.dzbanek-martinkov.webnode.cz, nebo si nás najděte na facebooku pod názvem FS Džbánek. Zde naleznete veškeré informace a fotografie z námi navštívených akcí. Těšíme se na všechny další akce a přejeme si, aby nám i ten následující rok 2014 přinesl spoustu takových zážitků, které by se staly ještě krásnější vzpomínkou do budoucích let.

Všechny martínkovské krojované soubory vystoupily na soutěži Vesnice roku 2013

18.06.2013 18:44

Martínkov, 17.6.2013

 

Znovu po roce se obec Martínkov přihlásila do soutěže Vesnice roku a u toho samozřejmě nemohl chybět soubor Džbánek, Džbáneček a tentokrát také Martínek. Po loňském úspěchu v této soutěži, kdy obec získala Bílou stuhu, se občané Martínkova znovu sešli a tentokrát v ještě hojnějším počtu než vloni, aby sehráli jakési "divadlo", které ve svém průběhu znázorňovalo a snažilo se přiblížit přihlížejím celoroční dění v naší obci. V průběhu představení vystoupily všechny naše krojované soubory se svými nacvičenými, lež o něco zkrácenými pásmy. Naše vystoupení se zajisté líbila jak celé komisi, tak i přihlížejícím občanům. Úspěch měla i všechna ostatní vystoupení a ukázky z dění v naší obci. Všichni zůčastnění dali do příprav i do samotných vystoupení všechny své síly a proto také společně doufáme ve vysněný výsledek. Po odjezdu hodnotící komise zavládlo všeobecné veselí, které započalo při velkém rautu, který byl v sokolovně připraven pro komisi i všechny zůčastněné. Nebyl by to samozřejmě Džbánek, kdyby pondělní veselí bylo zakončeno pouze tímto rautem. Láhve vína se na nás krásně usmívaly ze stolů, tak jsme nelenili a důvěrně jsme se s nimi až do večerních hodin seznamovali. Prostě krásné pracovní pondělí pro Džbánek!